na Blog.cz

Jaktože vždy, když poslouchám The Used, sebou trhám jak pošuk? To bude nějaký Bert virus, který se při poslechu přenáší.

. . . a tak jsem byla docela dlouho bez myši k počítači, tudíž jsem nemohla psát na blog, ani sem, ani na msr, což je docela problém a jsem ve skluzu s povídkama. Ale nevadí, nevadí, já to doženu. Bože, byla jsem na Black Swan. Ano, dost mě to děsí, nebudu lhát. Je to tak... mm, děsivě perfektní! Ovšem kovový pilník jsem dnes ráno odnesla do popelnice, to prostě doma nestrpím!! T-T

Aha, takže nejen že sebou trhám jak pošuk, vypadám u toho jak pošuk, dokonce píšu kraviny jak naprostý debil *při tomhle článku smolí slohovku do češtiny*. Fuj, do třídy vstoupí češtinářka a mě se vyrazí vyrážka, promluví, a dusím se při alergické reakci, fakt. x/ Trubka jedna smahnutá.

Musím začít šít. Musím!! Mám miliardu deset tisíc sto dvacet pět nápadů a nešiju, protože je matka líná mě to naučit! To není fér!!

. . . Blé.

Ve škole horší a horší... mimo školu = v práci také špatné. Zrovna za chvíli tam mám jít a co? Prší . . .

Začala jsem vyrábět náhrdelníky! A šít příšerky, v nejlepším případě se povede založit vlastní net-shop a prodávat. I když pochybuju, že by si je někdo koupil, znám se. Ale třeba se štěstí usměje... především potřebuju našetřit co nejvíce peněz do té Anglie! Musím to tam roztočit, tady se pomalu nedá nic koupit...

Už brzy se seberu a půjdu fotit, jen musím vymyslet téma . . . ? Modelku mám, vážně, jediné, co tomu chybí je ten nápad! To je k vzteku...

God damn !!!

Předchozí článek byl psán ještě v den zemětřesení a tsunami. Dva dny po té je situace ještě jiná a bohužel ještě mnohem horší.

Nejen, že se přehřívají dva jaderné reaktory (každý v jiné elektrárně = dvě různá místa ohrožena obrovskou dávkou radioaktivity), ale asi před třičtvrtě hodinou vybuchla 52 let nečinná sopka Shinmoedake. Je mi z toho čím dál tím hůř. Mám strach, jak dlouho se z tohodle budou vyhrabávat. Jen v jedné prefektuře počítají s 11 000 mrtvými. Co pak když se k tomu připočtou i další prefektury?

Ale co, stejně se zde najdou lidé, kterým je to jedno. Jejich argumenty jako: ,,Oni se o nás taky nestarali, když tady byly povodně!" . . . Jenže lidi, uvědomte si! Tady umřelo kolik? Deset lidí? Tam jich umřely tisíce a stále to číslo není konečné! Je to rána pro celý svět! Zajímalo by mě, kolik lidí odsud poslalo DMSky... já poslala dvě, na víc bohužel nemám, ale aspoň těch 27 korun z každé sms jsem přispěla!

Po téhle události Česko nenávidím ještě víc. Vememe si třeba tento obrázek...

Nesou staré, kteří sami utéct nemohou. Nesou je do bezpečí. Co by udělal takový člověk u nás? Zachránil by sebe a při nejlepším svoje cennosti.

. . . Im still praying for you, Japanese people! ♥

Smutná píseň k přesmutné události.

Poprvé jsem nedala nadpis článku do křížů. To by vypadalo, jako kdybych Japonsko pohřbila. Proto to tam není.

Od rána jsem měla podivný pocit, ovšem nevěnovala jsem mu pozornost. Ale pak mi přišla zoufalá sms od V. : "V Japonsku bylo zemětřesení." První jsem měla za to, že si ze mě dělá srandu, anebo bylo jen malinké. Když jsem se ale dostala k televizi, tak jsem zjistila, že skutečnost je poněkud jiná. Seděla jsem na gauči a sledovala ty otřesné záběry. Slzy mi tekly proudem, byla to pravděpodobně ta nejhorší věc, co jsem dosud v životě viděla. Oheň, voda, bořící se budovy. A co bylo ještě horší, tak zprávy o 600 studentech, na které se zřítila střecha.

Okamžitě jsem šla na twitter. Yoshiki i Miyavi psali, že jsou v pořádku. Dokonce i Maya. Jeneže Japonsko nejsou jen rockové hvězdy, ale také obyčejní lidé. A je hrozné, kolik jich teď bude bez domova. Kolik jich teď přišlo o rodiny. O všechno, co dlouho budovali. Snad se teď svět vzpamatuje a začne si pomáhat. Ono vlastně možná o tohle všechno šlo. Jestli lidem dojde, že musíme držet jako jeden svět. V poslední době jsou lidé tak hrozně sobečtí, až to snad až není možné. Každý kope jen za sebe a to je špatně. Třeba nás za tohle bůh trestá, třeba nás příroda trestá za to, jak se k ní chováme. Jak se chováme jeden k druhému.

Je mezi námi tisíce rasistů, tisíce násilníků, vrahů, podnikatelů, slušných lidí! Jenže pořád jsme všichni LIDÉ! Měli bychom si pomáhat a táhnout za jeden provaz a ne podkopávat jeden druhému nohy jen pro vlastní dobro. A co teď? Hodně lidem tohle bude jedno. Jich se to netýká, oni tam nežijí. Přeci jen to jsou jen blbí ťamani, ne? Odpověď je následující: Ne, nejsou. Co na tom, že jsou jiné barvy pleti? Srdce jim bijí stejně.

A proto stále sleduji další a další zprávy, ať na CNN, twitteru, facebooku, novinkách a podobně. Chci vědět, jak se k tomu lidé stavějí. Jestli chtějí pomáhat. A pokud ne, ať si něco uvědomí. A to, že Japonsko je jedna z nejsilnějších ekonomických mocností. Teď jsou na dně, ale dopad to bude mít i na nás. Pořád to jsou jen blbí japončíci?

Začalo to povstáním v Egyptě, pokračovalo záplavami v Austrálii a vyvrcholilo to Japonskem. Přichází konec světa? A víte, že bych se ani moc nedivila?

Hodně lidí teď chce z Japonska odjet. Ale neměli by. Měli by zůstat a pomáhat. Musíme všechno vybudovat od začátku. Komu by nervaly srdce záběry, kdy plavou auta, za nimi domy a za nimi lodě několik kilometrů ve vnitrozemí? Obrovské požáry, města bez proudu, lidi bez možnosti zkontaktovat své rodiny a kamarády, rozbořené silnice. Nefunkční doprava. Voda smetla vlakovou soupravu ve které bylo mnoho lidí. A ta se dosud nenašla. Kdo ví, kde je, a kolik lidí v ní přežilo!

Lidi, probuďte se! Nejste na tomhle světě sami !!

Pray for Japan.

Help Japan.

Help World.